Ministerstvo obrany » Zpět na předchozí stránku » Vzdušný průzkum (6): Průzkumné bezpilotní prostředky

Vzdušný průzkum (6): Průzkumné bezpilotní prostředky

Průzkumné bezpilotní prostředky (PBP) představují velkou podskupinu relativně mladého druhu bojové techniky - bezpilotních prostředků. Představy o konstrukci, způsobech použití a zejména o speciálním průzkumném vybavení PBP jsou obvykle částečné a mnohdy i značně zkreslené. Co vlastně představuje a co si lze pod pojmem PBP představit?

Průzkumný bezpilotní prostředek jako systém

Již ze samotného názvu je zcela zřejmé, že se jedná o vzdušné prostředky bez pilota a musí tedy být řízeny dálkově, či automaticky. Ale hlavně, soudobý PBP není jen pouhé letadélko, ale poměrně složitý integrovaný systém, u něhož se vzájemně doplňují možnosti a letové charakteristiky bezpilotního prostředku jako takového s provozními možnostmi vestavěné senzorové techniky a dalšími prostředky zabezpečení (řízení letu, navigace, přenosu dat.). Vývoj se proto soustřeďuje nejen na konstrukci, hnací jednotku a soustavy bezpilotního prostředku, ale samozřejmě též na jeho systém řízení a dálkového ovládání, na prostředky průzkumu, zpracování (digitalizace obrazů, kompresi dat) a přenosu informací. Palubní senzory mají tedy dvojí účel - obrazová informace snímaná senzorem za letu slouží operátorovi k tomu, aby mohl řídit let PBP do zájmového prostoru a po jeho dosažení k získání co nejvíce informací, které jsou předmětem zájmu velitelů. Z toho vyplývá, že přenos dat PBP - pozemní středisko musí být oboustranný. S ohledem na to, že základním posláním PBP je vedení vzdušného průzkumu, náročné požadavky jsou kladeny hlavně na jejich užitečné zatížení - senzory a průzkumnou techniku. V minulých letech nebyly požadavky na co nejnižší hmotnost a nejmenší objem senzorů na letounech spatřovány jako prioritní. Bezpilotní prostředek je relativně malý, méně výkonný a létá pomaleji než běžný bojový letoun a proto se i pořadí prioritních požadavků na vestavěné senzory poněkud mění. Navíc na základě zkušeností z jejich bojového nasazení vyvstaly další specifické požadavky, o kterých před lety neměl nikdo ani potuchy. S prodlužováním doletu bylo potřeba zabezpečit jejich spolehlivé řízení a přenosy dat i za hranicí přímé rádiové viditelnosti. To si vynutilo aplikaci vysoce mobilních a rychle rozvinutelných řídicích středisek, které by bylo možné operativně použít v dotyku s vojsky protivníka. Nabízí se rovněž využití spojovacích družic, případně dalších prostředků, schopných zabezpečit spolehlivý, utajený a proti rušení odolný přenos řídicích povelů a průzkumových dat mezi pozemními středisky a bezpilotními prostředky. A navíc v souvislosti s budováním rozsáhlých průzkumných a informačních systémů NATO musí být všechny úkoly řešeny s ohledem na provozní slučitelnost s ostatními prostředky průzkumu v rámci "digitálního bojiště" po roce 2000. Průzkumné bezpilotní prostředky, jak vyplývá z jejich názvu, létají bez lidské osádky. Proto řada řídicích, vyhodnocovacích a rozhodovacích procesů na palubě průzkumného bezpilotního prostředku musí probíhat zcela automaticky. Přesnou navigaci zabezpečují terminály družicového navigačního systému NAVSTAR/GPS, stabilní let zajišťují špičkové řídicí počítače. Pro senzory jsou vyvíjeny systémy pro automatické rozpoznávání cílů, které umožňují ve složitých podmínkách a rozsáhlé plochy bojiště rychle se soustředit na důležité cíle a objekty. K tomu jsou konstrukčně slučovány infračervené kamery a videokamery. Stále více jsou využívány termokamery pracovního pásma 3 až 5 um, které dovolují nejen snížit objem a hmotnost, ale navíc dovolují snadné vestavění laserového dálkoměru. Jedním z vývojových trendů PBP je přechod od úkolů klasického přehledu k úkolům vyhledání, rozpoznání a určení polohy cílů s vysokou přesností. Zcela jistě hlavním a rozhodujícím článkem v procesu bude i nadále člověk. Nové technologie mu však podstatně usnadní rutinní práci, běžné opakované úkony a vytvoří podmínky pro snížení jeho fyzické i psychické zátěže a stresu při plnění úkolů dlouhodobého přehledu bojiště. Nesnadná zjistitelnost PBP umožňuje jejich zasazení přímo nad prostorem dislokace vojsk protivníka po relativně dlouhou dobu. Vyvíjeny jsou i prostředky REB vlastní ochrany PBP - aktivní a pasivní rušiče.

Hlavními požadavky na moderní PBP na základě zkušeností z posledních ozbrojených konfliktů jsou především:
- dostatečná doba letu, umožňující "hlídkovat" nad prostorem dislokace vojsk protivníka a vést podrobný vzdušný průzkum objektů předpokládaných úderů,
- spolehlivé vyhledání a klasifikace cílů, umožňující aplikovat princip výběrovosti při postupném ničení pozemních cílů,
- vysoký stupeň přesnosti určení polohy cíle (20 až 50 m), umožňující vést cílenou palbu,
- možnost koordinovaného bojového použití s vytyčováním zón průzkumu,
- nízká hlučnost, vysoká spolehlivost a operativnost použití.

Vzhledem k tomu jsou včasné vyhledání, rozpoznávání a zaměřování PBP pomocí radiolokátorů, optických, televizních, termovizních a akustických prostředků poměrně složité.

Americké ministerstvo obrany v období od roku 1979 do současnosti obětovalo na vývoj bezpilotních prostředků (UAVs - Unmanned Aerial Vehicles) více než 3 miliardy USD. Většinu z nich představují průzkumné bezpilotní prostředky. Výbor Senátu v polovině loňského roku kritizoval současný stav, kdy po 18 letech vývoje není dosud v operačním použití amerických ozbrojených sil dosud žádný jednoduchý bezpilotní systém. Vývoj těchto prostředků byl zahájen již ve 2. polovině 60. let. Bylo vyvinuto několik experimentálních prototypů (XQM-93A COMPASS DUAL, YQM-98A COMPASS COOP, GNAT-750, CONOR aj.). PBP nejsou vyvíjeny jen v USA. Přední místa v oblasti taktických PBP zaujímají Izrael a Francie, v posledních letech se do popředí dostávají i SRN a Jihoafrická republika. V současné době byl v USA zintenzívněn vývoj bezpilotních prostředků dlouhodobého letu, které mají být použity k vedení vzdušného průzkumu a zabezpečení protiraketové obrany na válčišti.

Vývojové projekty

Většina doposud realizovaných vývojových projektů se potýkala s obrovskými problémy. Připomeňme si nedávné havárie prototypů bezpilotních prostředků OUTRIDER a DARKSTAR. Některé z nich byly sice dokončeny (např. projekt AQUILA), ale jejich celkové možnosti mají stále daleko k původním představám. Nastalé problémy však nepřevažují dosažené pozitivní výsledky vývoje této relativně nové oblasti bojové techniky. Nesporné přednosti bezpilotních prostředků se názorně prokázaly ve válce v Perském zálivu v roce 1991, kde byly poprvé masově využity jako nedílná součást bojových operací "Desert Storm" (Pouštní bouře). PBP PIONEER zde uskutečnily více než 530 bojových vzletů (celkem 1700 letových hodin). Podobně jako ostatní typy bezpilotních prostředků, vyrobené do roku 1990, je i PIONEER prostředkem, používaným k plnění blízkých taktických úkolů pozemního vojska a námořní pěchoty. Izrael nyní řeší složitý úkol náhrady těchto bezpilotních prostředků. V souvislosti s tím prodloužil jejich technickou životnost do roku 2003 a divize Malat firmy IAI zároveň usilovně pracuje na vývojovém projektu SEARCHER I, jehož cílem je ověřit zcela nové technologie, které by naplnily nové operačně-taktické požadavky a byly využitelné i na jiných bezpilotních prostředcích. Úspěch Izraele v oblasti vývoje a vývozu PBP spočívá hlavně v tom, že se dopracoval ke skutečně jednoduché a relativně levné podobě PBP, který je dostupný prakticky všem. Dnes je již zcela jasné, že přehnaně složitý, precizní a také drahý PBP si pravděpodobně nikdo nekoupí. Stále více jsou žádané malé a levné PBP na vysoké technologické úrovni. S ohledem na nové změny v taktice moderního boje ale i snižování výdajů je to zcela logické. Proto jsme svědky toho, že i malé státy a početně malé armády si pořizují špičkové PBP a naučily se je i efektivně využívat. Například nákup izraelských PBP SHADOW 600 nyní zvažuje Rumunsko. Vynikající zkušenosti jsou z nasazení PBP v regionálních konfliktech a ve službách mírových sil. Jedním z nich je americký PBP PREDATOR. Od roku 1995 je několik těchto PBP dodnes využíváno k průzkumným misím v Bosně. Působí z maďarské letecké základny v Taszaru. V tomto časovém období uskutečnily již více než 600 vzletů a 3800 letových hodin. Nyní se jedná o posílení dalšími PBP z Francie a Velké Británie.

Základní kategorii PBP představují tzv. "taktické bezpilotní prostředky T-UAV" (Tactical UAV). Taktické bezpilotní prostředky (např. POINTER, HUNTER) představují prostředky krátkého doletu (do 300 km), které jsou používány k získávání informací ve prospěch systémů velení a řízení pozemního vojska a námořní pěchoty na stupni divize až sbor. Perspektivně by vedoucí místo měly zaujmout bezpilotní prostředky nové generace, zabezpečující průzkum v prostoru celého válčiště do hloubky až 1000 km. Jejich hlavní zvláštností je relativně dlouhá doba letu, umožňující přehrazování delší než 24 hodin a předávání průzkumné informace v reálném čase po kosmických kanálech spojení do regionálních středisek analýzy situace. Vzdušné síly USA mají být vybaveny dvěma základními druhy takových bezpilotních prostředků - PREDATOR pro střední výšky a DARKSTAR pro velké výšky. Podle plánu rozvoje bezpilotních průzkumných prostředků mají být bezpilotní prostředky dlouhodobého letu vyvíjeny v rámci projektu MAE (Medium Altitude Endurance - bezpilotní prostředek pro přehrazování ve středních výškách) a HAE (High Altitude Endurance - bezpilotní prostředek pro velké výšky). Problém stanovení úrovně dostatečnosti prostředků průzkumu může být řešen hromadným používáním relativně levných bezpilotních prostředků. Předpokládá se, že v západních armádách bude v blízké budoucnosti používáno až 30 000 bezpilotních prostředků různých typů a provedení. Nejvyššího objemu výroby speciálních PBP má být dosaženo přibližně okolo roku 2000.

Popis některých PBP

Bezpilotní prostředek POINTER má běžné aerodynamické uspořádání s horním křídlem. Tělo je vyrobeno z kevlaru. Nad zadní náběžnou hranou křídla je umístěn motor o výkonu 300 W. Použité baterie zabezpečují vytrvalost letu 1 hodinu při rychlosti 70 km/h. Prostředek je vypouštěn ručně. Souprava bezpilotního průzkumného systému může zahrnovat šest bezpilotních prostředků, včetně zabezpečovacích prostředků. Tyto bezpilotní prostředky mohou být vybaveny televizní nebo infračervenou kamerou a prostředky vedení chemického průzkumu. Palubní vybavení zahrnuje systém řízení letu a zařízení pro přenos dat a příjem řídicích povelů. Získané průzkumné informace jsou předávány do pozemního střediska v reálném čase. Americké ozbrojené síly je používaly např. během války v Perském zálivu, především k průzkumu minových a nevýbušných zátarasů, které irácká armáda zřizovala na území Kuvajtu.

Bezpilotní prostředek HUNTER je vybaven dvěma dvouválcovými čtyřtaktními motory, inerciálním navigačním zařízením s vestavěným terminálem družicového navigačného systému NAVSTAR a zařízením přenosu dat a příjem řídicích povelů (anténa nad tělem). Palubní průzkumné vybavení může zahrnovat (podle druhu úkolu) 1 až 2 televizní kamery, infračervenou kameru s dopředným snímáním typu FLIR, laserový dálkoměr a ozařovač/označovač cílů a prostředky retranslace spojení. Průzkumné vybavení má modulovou konstrukci, což umožňuje jeho rychlé osazení podle potřeb. Senzory jsou umístěny na speciální gyroskopicky stabilizované plošině. HUNTER startuje a přistává podobně jako letoun, tj. na dráze. Může být použito i katapultu a padáku. Je řízen automaticky programem nebo příkazy operátora. Pozemní středisko zabezpečuje řízení několika prostředků HUNTER současně. Průzkumný systém zahrnuje osm bezpilotních prostředků HUNTER, pozemní středisko řízení letu, příjmu a zpracování průzkumných informací, komplex modulového průzkumného vybavení, stanici přípravy bezpilotních prostředků ke vzletu a další pozemní pomocná zařízení.

V rámci projektu MAE je vyvíjen bezpilotní prostředek PREDATOR. Konstrukčně vychází z typu GNAT-750. Má běžné konstrukční uspořádání s kolovým podvozkem, ocasní plochy ve tvaru převráceného "V". Je vybaven motorem o výkonu 80-85 HP. Palubní vybavení zahrnuje inerciální navigační zařízení s korekcí údajů systému NAVSTAR/GPS, malým řídicím počítačem, televizní kamerou s proměnnou ohniskovou vzdáleností pro denní pozorování a infračervenou kamerou s rozlišovací schopností 16 cm pro noční pozorování, laserovým označovačem cílů a radiolokátorem se syntetizovanou aperturou (SAR - Synthetic Aperture Radar) s rozlišovací schopností 30 cm. Senzory jsou umístěné na gyroskopicky stabilizované základně. Data jsou přenášena v téměř reálném čase pomocí družicového spojovacího systému. Let je řízen podle programu nebo příkazů operátora.

OUTRIDER je konstrukčně přizpůsoben ke vzletu z neupravených vzletových a přistávacích drah o délce 75 metrů a šířce 30 metrů, případně z palub letadlových lodí. Pro tyto účely a docílení maximální stability za letu je vybaven tříbodovým kolovým podvozkem a dvojitým křídlem s nezávislým řízením (je určitou obdobou dvojplošníku). Proto nevyžaduje speciální startovací zařízení, ani záchytné lano a přistávací padák. Řízení sestupu a přistání s vysokou přesností (řádově centimetrů) je zabezpečováno automatickým přistávacím zařízením, které využívá diferenciální družicový navigační systém GPS a autopilota PBP. K vytýčení sestupové křivky jsou využívány dva integrální svazky, vyzařované po obou stranách přistávací dráhy. PBP OUTRIDER může působit ve vzdálenosti asi 200 km, kde může setrvat po dobu až 4 hodin v operační výšce do 5000 metrů, přičemž dosah průzkumných senzorů je asi 40 km. Prostředek o délce 3,5 m, rozpětí 4,3 m a hmotnosti 205 kg je sestaven z 10 základních konstrukčních dílů. Dva technici jej připraví k letu do 28 minut. Obsluhu a zcela nezávislý provoz v trvání 72 hodin zabezpečuje celkem 6 operátorů a 2 technici. Součástmi vyhodnocovacího střediska jsou standardní taktické počítače TAC-3 a TAC-4 s otevřenou architekturou pracují v prostředí operačního systému UNIX s plnou slučitelností s WINDOWS. Pozemní datový terminál pracuje v kmitočtovém pásmu od 4 do 8 GHz na vzdálenost do 200 km. Doba přípravy PBP k letu nepřesahuje 3 minuty, přistávací manévr trvá 2 minuty. OUTRIDER je vybavován modulovým průzkumným zařízením, nazývaným Plug-In Optronic Payload o celkové hmotnosti do 40 kg, které využívá plošného detektoru. Pro snímkování terénu ve dne i v noci za libovolných meteorologických podmínek je využívána barevná nízkoúrovňová CCD kamera spolu s termovizní kamerou s dopředným snímáním typu FLIR a zařízením pro automatické sledování pozemních cílů. Může být rovněž vybaven radiolokátorem s vysokou rozlišovací schopností typu SAR. Celkový příkon všech senzorů může dosahovat až 750 W. Informace o poloze zjištěných cílů je udávána v absolutních souřadnicích s přesností lepší než 100 metrů, což umožňuje přímé využití např. bojovými letouny při úderu ze vzduchu. Souprava PBP OUTRIDER je převážena na dvou terénních automobilech HMMWV, převážena může být i letecky, např. dopravním letounem C-130.

Francouzská firma SAGEM vyvinula modulový PBP SPERWER, určený k průzkumu bojiště s vysokou rozlišovací schopností v reálném čase. Je vybaven elektrooptickými a infračervenými senzory nové generace, případně radiolokátorem s vysokou rozlišovací schopností typu SAR, které jsou instalovány na přesné gyroskopicky stabilizované základně. PBP s rozpětím křídel 4 metry létá po předem naprogramované trati letu nebo v manuálním režimu řízeném podle snímaného reálného obrazu terénu. Průzkumná data, přijímaná pozemním střediskem jsou bezprostředně předávána dělostřeleckým jednotkám pozemního vojska pro účely řízení paleb. Prostředek létá ve výškách od 300 do 5000 metrů ve vzdálenostech okolo 150 km po dobu až 8 hodin. Využívá inerciální navigační zařízení a terminál družicového systému NAVSTAR/GPS.

CRECERELLE o rozpětí 3,3 metru, délce 2,7 metru a hmotnosti 135 kg je produktem stejné firmy. Unese užitečné průzkumné vybavení o hmotnosti do 24 kg. Létá rychlostí 120 až 160 km/h ve výšce od 300 do 1000 metrů do vzdálenosti do 60 km po dobu až 3 hodin. Termokamera CYCLOPE 2000 o hmotnosti 5 kg pracuje v pásmu vlnových délek 8 až 12 um se zorným polem 120 stupňů. Řádkový snímač o hmotnosti 2,5 kg pracuje ve viditelné části spektra, CCD televizní kamera o hmotnosti 240 g má zorné pole 57 x 53° a citlivost lepší než 0,3 luxu.

Dálkově ovládaný CL-327 firem Thomson-CSF a Defence Systems Division je představitelem skupiny PBP se svislým vzletem a přistáním (VTOL). Může operovat buď ze země nebo z lodí. V závislosti na požadavcích uživatele může být vybaven širokou škálou průzkumných senzorů. Prostředek je 1,83 m vysoký, průměr rotorů je 4 m, průměr těla 0,76 m. Maximální vzletová hmotnost je 340 kg, hmotnost užitečného zatížení (průzkumných senzorů) je 105 kg. Může působit ve výšce až 5500 m po dobu 3 až 5 hodin.

HERMES 450S izraelské firmy Elbit Systems Ltd. je určen k radioelektronického a elektrooptickému průzkumu bojiště v reálném nebo téměř reálném čase, k řízení paleb dělostřelectva a ke kontrole účinnosti bombardování. Je sestaven z kompozitních materiálů a poháněn rotačním motorem UEL AR-80-1010 s tlačnou vrtulí. Zcela nezávislý let je řízen palubním počítačem, vzlet a přistání zabezpečuje diferenciální družicový navigační systém DGPS. Pro plnění průzkumných úkolů ve dne i v noci může být vybaven optoelektronickými soustavami MOSP, ESP-600C nebo POP, případně průzkumný radiolokátor typu SAR o hmotnosti až 150 kg na gyroskopicky stabilizované základně. PBP o rozpětí 10,5 m, délce 6,1 m a maximální hmotnosti 450 kg může působit ve vzdálenosti do 200 km po dobu až 20 hodin.

V rámci projektů HAE je vyvíjen také bezpilotní prostředek GLOBAL HAWK firmy Teledyne Ryan Aeronautical. PBP o hmotnosti 11 600 kg, doletu 5500 km, s dostupem 20 000 m a vytrvalostí letu až 40 hodin má užitečné zatížení asi 1000 kg. Má být vybaven radiolokátorem se syntetizovanou aperturou SAR, televizní a infračervenou kamerou a zabezpečovat vedení průzkumu prostoru bojové činnosti, hodnocení výsledků zasazení úderů, radioelektronické rušení prostředků PVO a radiolokační vyhledávání a identifikaci cílů. Za jednu hodinu letu má nasnímat a vyhodnotit prostor o ploše asi 9000 km2. Ke vzletu a přistání má být použito letounového způsobu (kolový podvozek). Let je řízen automaticky. Jeden bezpilotní prostředek by měl stát přibližně 10 milionů USD. První prototyp byl vyroben koncem roku 1997 a v průběhu roku 1998 se mají uskutečnit letové testovací zkoušky.

Projekty TIER II+ i TIER III- (DARKSTAR) jsou řízeny americkou agenturou pro pokročilé vývojové programy ARPA (Advanced Research Projects Agency), zastupující kancelář pro systémy vzdušného průzkumu amerického ministerstva obrany (DARO - Defense Airborne Reconnaissance Office). Jejich zavedení do operačního použití se předpokládá od roku 1999. Americká firma Lockheed Martin v součinnosti s firmou Boeing v rámci supertajného projektu vyvíjejí PBP DARKSTAR typu "stealth". Studie a následné vývojové práce DARKSTAR dosud probíhaly pod názvem TIER 3-. DARKSTAR patří do relativně nové kategorie PBP, nazývané LO HAE (Low Observable High Altitude Endurance). Hlavním jejím posláním je schopnost vedení utajeného vzdušného průzkumu z velkých výšek v cizím vzdušném prostoru. Důležitým faktem je skutečnost, že kategorie BL LO HAE byla navržena až dodatečně k doplnění kategorie klasických, neboli konvenčních bezpilotních prostředků TIER II+ (CONV HAE - Conventional High Altitude Endurance) s vytrvalostí letu 12 až 54 hodin. Ty mohou sice působit ve vyšších výškách po delší dobu a mohou nést těžší užitečné zatížení, ale pro svá pouze omezená opatření "stealth" jsou snáze zjistitelné. Myšlenka PBP tohoto typu byla po dlouhá léta spíše zbožným přáním řady specialistů, než reálným cílem rozvoje oblasti vzdušného průzkumu. Až zvládnutí nových technologií a zejména pak "tvrdé zkušenosti" z války v Perském zálivu zásadním způsobem ovlivnily myšlení i přístupy ke koncepčním otázkám a značně tím přispěly k urychlení jeho vývoje. Americké ministerstvo obrany striktně trvá na dodržení jednicové ceny 10 mil. USD.

Celková koncepce a provedení bezpilotního letounu DARKSTAR doposud nemají v oblasti PBP obdoby. Pozornost konstruktérů se soustředila hlavně na důsledné uplatnění všech soudobých poznatků technologie "stealth" k dosažení co nejmenší dopředné efektivní radiolokační odrazné plochy s cílem snížit nebo dokonce i znemožnit zjišťování a sledování PBP radiolokačními prostředky protivníka. Tato schopnost má DARKSTARu umožnit nepozorované vedení průzkumu relativně nízkou rychlostí ve výšce do 15 000 metrů po dobu delší než 8 hodin. Taktický dolet letounu je 1800 km. Drak DARKSTARu o délce 4,6 m a rozpětí 23 m a hmotnosti 3,9 t je vytvořen z kompozitních materiálů. Pohon letounu zabezpečuje jeden proudový motor FJ44 firmy Williams International/Rolls Royce.

Systematické nasazování zejména v krizových oblastech má velitelským orgánům na stupni divize-sbor poskytovat spojité aktuální informace z rozsáhlých zájmových prostorů bojiště a to i v hloubce teritoria protivníka za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci.

Hlavními prvky integrovaného systému řízení jsou inerciální navigační zařízení, kombinované s terminálem diferenciálního družicového navigačního systému DGPS (Diferential Global Positioning System) s možností korekcí navigačních dat. Hlavní přijímací anténa terminálu o průměru 1,2 m je instalována v hodní části trupu. Pomocná nožová anténa DGPS je instalována dále směrem k zádi letounu. Její charakteristika umožňuje příjem signálů navigačních družic, vyskytujících se v celé horní polosféře. Vestavěný hlavní řídicí počítač umožňuje programovat všechny fáze letu i jejich dodatečnou úpravu za letu povely z pozemního střediska. Novinkou je skutečnost, že přenos řídicích povelů na BL má být realizován využitím VHF vojenských spojových družic. Základními průzkumnými prostředky DARKSTARu jsou radiolokátor s vysokou rozlišovací schopností typu SAR firmy Westinghouse nebo elektrooptická průzkumná kamera NIIRS 5.6. Předností je možnost operativní instalace vhodného senzoru v polních podmínkách těsně před letem v závislosti na požadavcích průzkumu, podmínkách a charakteru úkolu. Během jedné mise ve standardním režimu průzkumného letu je DARKSTAR schopen poskytovat detailní informace z prostoru o rozloze 2800 km2 s rozlišovací schopností 0,9 m, nebo až 600 detailních digitalizovaných snímků plochy 2 x 2 km s rozlišovací schopností 0,3 m. Získaná a za letu částečně zpracovaná data mohou být předávána do pozemních vyhodnocovacích středisek na přímou rádiovou viditelnost širokopásmovým směrovým spojovacím systémem rychlostí 137 Mb za sekundu a na větší vzdálenosti rovněž směrovým družicovým přenosovým systémem rychlostí 1,5 Mb za sekundu.

Nové senzory a průzkumné prostředky

Některé specializované firmy se zabývají vývojem a výrobou speciální průzkumné techniky pro PBP. Například americká firma SEI (System & Electronics Inc.) vyvinula pasivní zařízení radioelektronického průzkumu, zaměřování a analýzy SILENT SENTINEL o hmotnosti 22 kg, průměru 20 cm a délce 90 cm. Pracuje v kmitočtovém pásmu od 0,5 do 40 GHz v zorném poli 180 stupňů. Kmitočet měří s přesností na 2 MHz. Umožňuje automaticky sledovat a provádět záznam parametrů signálů pro podrobnou analýzu po přistání. Hlavní částí zařízení je přesný fázový interferometr, která je schopen zaměřovat směr na zdroj vyzařování s přesností do 1 stupně. Příkon zařízení je menší než 300 W.

TESAR (Tactical Endurance Synthetic Aperture Radar) je lehký průzkumný radiolokátor s vysokou rozlišovací schopností firmy NORTHROP GRUMMAN, určený pro taktické PBP (T-UAV). Pracuje ve dvou základních režimech - mapování a indikace pohyblivých cílů (MTI - Moving Target Indication). Je vybaven zařízením pro automatické rozpoznávání pozemních cílů STARLOS (SAR Target Recognition and Location Systém), které umožňuje spolehlivé rozpoznání a současné sledování až 6 cílů např. mobilního odpalovacího zařízení balistických raket SCUD, PLRS, raketometů apod. Polohy pozemních cílů je schopen určit s absolutní přesností 25 metrů a rozlišovací schopností 0,3 až 1 metr. Za letu může snímat pás terénu o volitelné šířce od 5 do 25 kilometrů. V režimu MTI odhalí cíl, pohybující se rychlostí větší než 1,5 m/s v dopředném a 3,5 m/s v příčném směru od podélné osy směru letu. Radiolokátor TESAR o hmotnosti 84 kg pracuje v kmitočtovém pásmu 16,07 až 16,87 GHz výkonem 1150 W. Plošná fázovaná anténa má rozměry 47 x 45,3 cm.

Pozemní vyhodnocovací střediska

Průzkumná data mohou být v pozemních střediscích dále zpracována podle požadavků velitelů a přizpůsobena pro další využití zejména pro potřeby plánování bojové činnosti. Zde mohou být uplatněny všechny výhody digitálního zpracování obrazových informací (změna měřítka zobrazení, sloučení obrazu s digitální mapou, periodické vyhodnocování změn v konkrétních zájmových prostorech, veškerých aktivit protivníka, jako např. vyhodnocování soustřeďování a stanovení počtů a druhů bojové techniky, způsob maskování apod.). K největším přednostem patří i počítačové porovnávání obrazu před a po úderu letectva při vyhodnocování účinnosti bombardování. Tato metoda již byla prakticky ověřena během války v Perském zálivu.

Kancelář DARO současně vyvíjí systém CIGSS (Common Imagery Ground/Surface System), umožňující provozní slučitelnost a výměnu formalizovaných standardních dat stávajících 8 typů mobilních vyhodnocovacích středisek obdobných průzkumných systémů všech složek ozbrojených sil, zabezpečujících příjem, zpracování vytěžování a předávání dat z různých prostředků vzdušného průzkumu.

Opatření zahrnuje úpravu sotwarového i hardwarového vybavení středisek amerického pozemního vojska, vojenského námořnictva a námořní pěchoty JSIP (Joint Service Imagery Processing System) pro příjem průzkumných dat z elektrooptických, infračervených, a radiolokačních dat na taktickém stupni. Opatření konstrukční integrace má mimo jiné umožňovat součinnost s libovolným PBP.

Současné masové zavádění PBP do výzbroje předních armád představuje kvalitativně novou etapu, charakterizovanou zpřístupněním podstatně většího objemu včasných průzkumných informací o protivníkovi. Přednostmi PBP jsou relativně nízké pořizovací a provozní náklady, malé rozměry, snadná a rychlá použitelnost a nízká provozní hlučnost. A právě ty se stávají hlavním motivem při zavádění do výzbroje i početně malých armád, kde mohou otevřít cestu k dosud nepoznaným možnostem v oblasti vzdušného průzkumu.

Obrazová příloha:

Global Hawk Stryzh Predator Rozmístění prvků bezpilotního prostředku Global Hawk Lehký průzkumný radar TESAR s vysokou rozlišovací schopností Výstupní informace z radaru TESAR