20. 4. 2005

Výcvikové prostory ovládli vojáci v záloze

V těchto dnech vstoupila příprava Aktivních záloh, tedy dobrovolníků majících za sebou činnou službu, do další fáze. V letošní jarní části výcviku se zálohy soustřeďují na přípravu specialistů. Proto se také vydali příslušníci Aktivních záloh, mnohdy na úkor vlastní dovolené do výcvikových prostorů, aby zde procvičili dosud získané dovednosti a znalosti.

Ve Výcvikovém prostoru Hradiště cvičí od pondělí 18. dubna 2005 zálohy, jež tvoří strážní rotu Krajského vojenského velitelství Karlovy Vary. Náčelník operačního oddělení tohoto velitelství major Karol Paál k vyvedení na Hradiště řekl: „V současné době zde cvičí více než padesát dobrovolníků, s nimiž jsme uzavřeli kontrakt. Věkové spektrum je velmi široké. Jsou zde mladíci, kteří relativně nedávno ukončili základní službu i zkušení bývalý profesionálové, kterým se blíží už šedesátka. Po výcviku jednotlivce, který jsme uskutečnili na podzim minulého roku, jsme se nyní zaměřili na přípravu specialistů a na výcvik v družstvech.“

Pohled na travnatou pláň pěší střelnice na Plešivci mu dává za pravdu. Nedaleko řídící věže střeleb nacvičují v hloučku vojáci cosi s červenými a žlutými praporky, opodál se cvičí zálohy v základech sebeobrany, pod lesíkem mezi šípkovými keři za asistence imitačních výbuchů a barevných dýmových clon procvičuje další družstvo taktiku – pohyb dvojice na bojišti. Na palebné čáře střelnice se chystá prověřit své střelecké umění první družstvo karlovarských Aktivních záloh. Velitel strážní roty major Pavel Kováčik, který je zároveň řídícím střeleb ze samopalů vz. 58, poopravuje povelovou techniku podporučíka, který je v civilu učitelem.

Ostatně v Aktivních zálohách lze najít nejrůznější profese. Nejvíce jsou zde asi zastoupeni drobní podnikatelé. Zdravotnického instruktora vykonává profesionál z civilu, jenž pracuje u karlovarské záchranné služby. Mezi dobrovolníky lze najít ale i dočasně nezaměstnané. Všechny muže však tady spojuje pevné chlapské kamarádství, touha dokázat si, že mají dost fyzičky na to, aby mohli být dobrými vojáky a také ctižádost potvrdit před druhými své schopnosti.

„Nejde ani o to naučit se něco nového,“ zdůrazňuje velitel roty Kováčik a pokračuje: „ale zopakovat si dávno naučené. Možná, že mnozí z chlapů si tady rádi odpočinou na týden od rodin a rodiny od nich. Snažíme se podřídit vše výcviku, tak aby ten týden na Doupově byl pro nás přínosem především po vojenské odborné stránce.“

O to, aby byl výcvik co nejefektivnější, se snažil nejen major Paál, ale vlastně celý štáb karlovarského velitelství. Proto také přizvali k výcviku zkušené instruktory a další specialisty. Základy sebeobrany například "vtloukal" cvičícím do těla instruktor MUSADO z Grabštejna praporčík Alexander Vrága. Protivníka pro výcvik dvojic na bojišti zajišťovali odborníci na práci s imitačními prostředky, tedy specialisté na výbušniny, z výcvikového střediska ve Stříbře. „Letos na jaře jsme poslali do kurzů pro specialisty, které zabezpečuje Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově, sedmatřicet našich záložních vojáků,“ informuje major Paál. Většinu příštích zaměstnání by měli vést právě oni.

Zástupce ředitele Krajské vojenské správy v Karlových Varech major Pavel Stryal se na Doupově zmínil v souvislosti s přípravou specialistů ještě o jedné zajímavé skutečnosti: „Strážní rotu tvoří tři pěší čety. Dobrovolníků, kteří s námi uzavřeli kontrakt, je relativně dost, ale po pravdě řečeno specialisté, do nichž vkládáme naděje a připravíme je v kurzech k výkonu funkce, mnohdy nedostojí závazku a my stojíme před otázkou jejich náhrady. Proto se snažíme vybírat lidi, kteří mají o práci v Aktivních zálohách skutečný zájem. Není to však jednoduché.“

Šest tisíc korun za rok práce v Aktivních zálohách je sice určitý motivační prvek, ale pro něj to mnoho z dobrovolníků určitě nedělá. Většina z těch, kteří se v těchto dnech činí ve výcvikových prostorech na Libavé, Boleticích či na už zmiňovaném Hradišti, přistupují k účasti v řadách Aktivních záloh s vědomím, že dělají zároveň leccos pro sebe. Nadšení a elán, jenž je k vidění v těchto dnech při výcviku, napovídají, že právě zde se kuje ono známé pořekadlo, že muži nestárnou.

Ostatně toto tvrzení potvrzuje také zástupce velitele jedné z čet kapitán v záloze František Koršala, který se svými podřízenými trénoval navlékání protichemických oděvů jednotlivce. Bez rozpaků vyhlásil radiační a chemický poplach a neodpustil nikomu ze cvičících vojáků žádnou úlevu. „Děláme to pro sebe. Nikdo z nás neví, kdy se mu znalost oblékání tohoto oděvu hodí,“ prohlásil muž, jehož skráně už barví šediny.