Ministerstvo obrany » Zpět na předchozí stránku » Vítězný tým nesmí prohrát
Vítězný tým nesmí prohrát
O generálmajorovi Pavlu Štefkovi se několik měsíců hovořilo jako o novém veliteli pozemních sil. O to překvapivější pro mnohé zřejmě byla informace, že by se od 1. prosince 2002 měl stát novým náčelníkem Generálního štábu AČR. Nás v této souvislosti pochopitelně zajímaly jeho názory na některé problémy resortu.
* * * * * * * * *
Sdělovací prostředky v poslední době líčí katastrofální stav naší armády. Je realita po- dle vašeho názoru skutečně tak hrozivá?
Armáda dlouhou dobu procházela různými transformacemi a reorganizacemi. To všechno vedlo samozřejmě k poklesu funkčnosti organizačních struktur a organizace samotné. Mnohé útvary tvořilo jen několik vojáků z povolání a bez mobilizace se staly nebojeschopnými. Nejde samozřejmě ale jen o početní stavy. Situace v armádě skutečně není v pořádku. Právě proto se přistupuje k reformě ozbrojených sil, která v podstatě již začala. Věřím tomu, že všechny tyto problémy se nám podaří do konce roku 2006 odstranit.
Když jste sloužil na velitelství pozemních sil v Olomouci, úzce jste spolupracovali se slovenskou armádou, znáte dobře i polskou armádu, na jejíž akademii jste studoval. Myslíte si, že naše armáda je v horším stavu než ozbrojené síly těchto zemí?
Hůř než armády těchto zemí na tom určitě nejsme. Podle mého názoru je situace ve všech armádách bývalé Varšavské smlouvy podobná. Procházejí totiž obdobným procesem.
Podle odborníků má být prostřední etapa reformy, tedy samotná realizace, bolestivá a plná nepopulárních rozhodnutí. Ministr obrany přitom váš tým, který by měl reformu uskutečnit, nazval vítězným. Myslíte si, že je to výstižné?
Jsem přesvědčen, že to výstižné je. Pokud chceme něčeho dosáhnout, čeká nás buďto vítězství, anebo prohra. Já udělám všechno pro to, abychom vytvořili tým pro vítězství. Připravujeme zásadní výměnu na všech funkcích. Přijdou noví lidé.
Nebojíte se ale nepopulárních úkolů, které budete muset vykonat? Mnozí z vašich bývalých kamarádů vám je budou mít možná za zlé.
Ne, toho se nebojím. Nemyslím si, že by to byla až tak špinavá práce. To čtyřleté období, během kterého bychom měli zprofesionalizovat armádu a připravit ji k plnění počátečních operačních schopností, bude samozřejmě zpočátku spojené se skřípěním zubů. Úspěch reformy není závislý pouze na tom, zda se nám podaří provést samotnou profesionalizaci. Kromě toho potřebujeme dostatek finančních prostředků a především přesvědčení lidí, že tyto kroky jsou správné. Nyní všichni říkají, že reforma je správná věc, že to tak má být. Až ale dojde na konkrétní osoby a jejich osobní zájmy, nejspíš se podpora mnohých vytratí. Podporu reformy považuji za největší problém, se kterým se budeme muset vypořádat.
Lidi do týmu si prý vybíráte nejen podle jejich kvalit, ale především podle toho, zda se hodí pro reformovanou armádu. Z čeho ale vycházíte, když sám tvrdíte, že v tomto okamžiku jsou prakticky všichni pro reformu?
Samozřejmě že nyní všichni říkají, že jsou pro reformu. Já věřím, že i jsou. Reforma ale není nic jiného než ofenziva a do ní se nehodí defenzivní hráči. To ale neznamená, že ti ostatní, se kterými nechci spolupracovat, jsou špatní. Pouze se nehodí pro práci, kterou musíme udělat.
Vy osobně se považujete za vojenského manažera, který dává přednost skokovým, anebo postupným, plynulým změnám?
Nejdůležitější ze všeho je, aby byl nastolen určitý systém. Jen s jeho pomocí můžeme nastolovat nové věci, na které jsme doposud nebyli zvyklí. Dělat nějaké překotné skoky, bez toho, že bychom si vytvořili určitý systém, nemá po- dle mého názoru smysl.
Když Dánsko řešilo podobně zásadní reformu, zablokovalo přes noc přístup všem pracovníkům na Generální štáb. Až následný den lidé pověření reformou aktivovali vstup těm vojákům, kteří se hodili pro její realizaci. Bylo to z toho důvodu, aby se zamezilo určité setrvačnosti, určitým stereotypům. Ne- uvažovali jste o něčem podobném?
Ne, nic takového nejsme nuceni udělat. Lidé, kteří budou postaveni na vedoucí funkce, ať již na Generálním štábu či na operačních velitelstvích, budou mít možnost si vybrat své spolupracovníky. Rozhodně ale nebudeme postupovat takto razantním způsobem. Je to dáno tím, že jednak nemáme k dispozici takový výběr lidí, navíc si myslím, že v našich stávajících štábech pracuje spousta velmi schopných lidí. Je tedy možné z nich vybírat standardními personálními postupy.
V tomto případě šlo ale o to odbourat určité stereotypy. Změnit zásadním způsobem dosavadní pracovní postupy a především způsob myšlení.
Přetrvávání stereotypů musí zabránit každý vedoucí pracovník. To bude jeho odpovědnost. Právě proto si vybírám takové lidí, kteří podle mého názoru budou stačit na tyto úkoly.
V souvislosti s tím, že by mělo dojít najednou k personálním změnám na postech náčelníka Generálního štábu, jeho zástupců a velitelů operačních stupňů, zaznívají jisté obavy. Nehrozí, že by mohlo dojít k určitému kolapsu?
To rozhodně ne. Lidé, kteří budou ustanoveni do nových funkcí, nejsou žádnými nováčky. Prakticky všichni již pracovali na Generálním štábu či na operačních velitelstvích. Mají dostatek zkušeností. Kontinuita tedy bude v tomto případě zachována. Půjde jen o to sladit práci nového týmu.
Ministr obrany se nechal slyšet, že s výměnou na postu náčelníka Generálního štábu budou odstartovány změny ve třiatřiceti oblastech. Co všechno vojáky čeká?
Bude to komplexní reforma, která od základu změní naše dosavadní postupy. Dojde nejen k personálním změnám, o kterých jsme již mluvili. Změní se organizační struktury, dislokace útvarů, změní se kvalita života vojenského profesionála. Chtěl bych zavést i nový systém obranného plánování. Jde především o to, aby finanční prostředky byly plánovány společně s akcemi. Novinkou bude i střednědobý plán na léta 2003 až 2008 a s tím spojené akvizice. Významné bude také zavádění zásad morálního kodexu profesionálního vojáka. Navíc budeme muset výrazně přitvrdit v celkovém režimu u útvarů. Vojáci se musí začít chovat jako skuteční vojáci.
Ke změnám má dojít i v oblasti fyzické přípravy.
Ano, služební tělovýchova bude každý den. Přezkoušení se nebude dělat jako doposud pouze v červnu a v září. Voják bude muset být schopen splnit stanovené limity po celý rok.
Zmínil jste morální kodex vojáka, zpronevěřil jste se vy osobně v minulosti proti principům, které jsou v něm obsaženy?
Myslím si, že každý člověk někdy zhřeší. Nám se ale jedná o takové věci, jako je loajálnost vůči zaměstnavateli. Jsou tam otázky cti, osobní odpovědnosti, odvahy, obětavosti a vůbec celkové hrdosti na to, že nosím uniformu. Já osobně beru vojenské povolání hodně vážně, takže si myslím, že proti těmto principům jsem se nikdy příliš neprohřešil. Jde nám ale o to, aby se morální kodex stal základem chování každého profesionálního vojáka. Veškeré tyto principy musíme začít učit na vojenských školách. Aby je lidé dostali do krve, aby je přijali za své.
Generál Šedivý měl před časem odpovědět na otázku, zda přistupujete k lidem s důvěrou, že splní zadané úkoly, anebo naopak s nedůvěrou. Jak byste na ni odpověděl vy osobně?
Preferuji kolektivní práci. Doba přechytralých náčelníků, kteří všemu rozuměli, je již dávno pryč. Dávám přednost diskusi nad problémem. Ta samozřejmě musí skončit v okamžiku, kdy se dohodneme na nějakém řešení. A pak již vyžaduji důsledné splnění zadaného úkolu. Tento přístup je charakteristický pro celou mou vojenskou kariéru. Nehodlám se nějak měnit.
Zmínil jste, že reforma se v podstatě permanentně opakuje od roku 1990. Jak je možné, že se opět hovoří o neshodách mezi Generálním štábem a Ministerstvem obrany, že za některé oblasti stále odpovídá pět šest lidí a nikdo se nehlásí ke konkrétní odpovědnosti?
Je pravda, že tyto záležitosti se již několikrát řešily. Nikdy se však důsledně nedotáhly do konce. Poslední reorganizační opatření přinesla výrazné změny. Stále však jsou v tomto směru nedostatky. Například personalisté mají dvě centra. Tyto záležitosti musíme bezpodmínečně napravit.
Mnozí z předchozích ministrů zahajovali svůj nástup do funkce oznámením, že zreorganizují ministerstvo a sníží jeho početní stav o čtyřicet, padesát procent. Pokud by se všechny tyto proklamace skutečně realizovaly, nejspíš by v současné době ministerstvo již neexistovalo. Věříte tomu, že toto poslední ohlášení snížení početních stavů na Ministerstvu obrany a Generálním štábu bude úspěšné?
V minulosti se o tom vždy hovořilo, ale funkční období jednotlivých ministrů byla tak krátká, že se to důsledně nikdy nerealizovalo. Teď to ale musíme udělat. A to z toho důvodu, že máme tzv. disponibilní počty, které jsou stanoveny tak, aby koncem roku 2006 měla tato armáda 36 tisíc vojáků v konkrétních strukturách. Navíc nemáme peníze ani pro jednoho člověka. Takže ke snížení počtu na ministerstvu a Generálním štábu musí dojít. Ledaže by byl ochoten někdo pracovat zadarmo.