22. 11. 2007
Za modrou mešitou doprava
Již třetí týden působí v Afghánistánu předsunutý tým České republiky, který má za úkol přípravit půdu k vybudování samostatného českého Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) v provincii Lógar. Ministerstvo obrany ČR v předsunutém týmu reprezentuje Sabina Středová, jejíž postřehy z Afghánistánu přinášíme.
Asi dva kilometry od předsunuté operační základny Shank v provincii Lógar odbočujeme za modrou mešitou z nové moderní asfaltové silnice na prašnou stezku – rovněž silnici. Tento skoro absurdní kontrast jakoby přesně vystihoval extrémy Afghánistánu, které předsunutý tým České republiky pro přípravu Provinčního rekonstrukčního týmu v těchto dnech objevuje v provincii Lógar.
Odbočka z hlavní silnice v Pol-e ´Alam, kterou nedávno dostavěli Američané, je jasným důkazem, jak moc tato země potřebuje pomoci. Tam, kde začíná silnice bez označení, která spíše než komunikaci připomíná vyschlé řečiště potoka, by jednou mohla být nová silnice směřující do odlehlého hornatého distriktu Azra.
Budování infrastruktury v Afghánistánu naráží především na problémy spojené s komplikovaností terénu – kilometr nové silnice západních standardů stojí i přes nízké náklady na pracovní sílu přibližně 310 000 USD. Je nutné zpevňovat podloží, razit si cestu neprostupnými horami a počítat s vyschlými koryty vodních toků, které každé jaro plní rozbouřená masa vody z tajícího sněhu.
Obrněná vozidla Hummvee se zběsile kolébají ze strany na stranu a pohybují se rychlostí tak 20 km/h. Všude, kam lze dohlédnout z malého neprůstřelného okénka auta, se rozprostírá poušť – planina v dálce prudce končí horským masivem, který podle mapy dosahuje výšky až 4 km nad mořem. Prach proniká otevřenou střílnou ve střeše úplně všude – nejlepší obranou je šátek uvázaný kolem hlavy, zakrývající polovinu obličeje.
Přestože je Khoshi hodnocena jako nejbezpečnější část Lógaru, vím, že bych se měla dívat z okénka okolo sebe, stejně jako zbytek posádky. Američtí vojáci hrají zdánlivě nejapnou hru, kdy se trumfují, kdo uvidí více oslů – tato klukovina je ovšem udržuje bdělé a pozorné vůči okolí. Podél cesty na několika místech potkáváme domy z vepřovic, postavené jako pevnosti do čtverce. Mdlou barvu jejich zdí narušují pouze vstupní vrata, která jsou vždy plechová a barevně pomalovaná.
V dalším momentě se najednou poušť po straně cesty propadá do hlubokého kaňonu, na jehož dně je vidět vesnice obklopené zavlažovanými poli a množstvím stromů, jejichž listí je v prudkém slunci zlaté. S horami v pozadí mám pocit, že jde o ilustraci k jedné z knih J.R.R. Tolkiena.
Jednání s představiteli distriktní rady je plné rituálních tanců – snažíme se ctít místní tradice, diskuse je plná vyjádřování úcty a vzájemných lichotek. O to zajímavější je náhlý přechod ke konkrétním záležitostem – k distribuci humanitární pomoci, ke stavu výstavby elektrárny a k možnosti realizace malého projektu financovaného Ministerstvem zahraničních věcí ČR.
Správní středisko Khoshi, nejchudšího distriktu provincie Lógar, zjevně potřebuje vedle spousty dalších věcí zdroj elektrické energie. Předsunutý tým přicestoval do Afghánistánu s vlastními prostředky na realizaci dvou menších projektů, které mají za účel vyzkoušet praktickou implementaci projektů budoucího PRT a zároveň zvýšit povědomí místních obyvatel o České republice, které je opravdu velmi obecné.
Zástupce distriktního guvernéra je potěšen nabídkou instalovat generátor o výkonu 60 kW, který by osvětlil nejen místní bazar, ale rovněž zavedl elektřinu do okolních domácností. Naším záměrem je angažovat komunitu na tomto projektu tak, aby sama zapojila vlastní zdroje a schopnosti a pouze nepřijímala naši pomoc. Zástupce guvernéra slibuje svolat radu starších (tzv. shuru) a dohodnout se s obyvateli na spolupráci. Mělo by jít o ochotu hradit měsíčně malý poplatek za odběr elektřiny, z něhož by byla hrazena údržba generátoru a nafta na jeho provoz. S příslibem specifikace místa uložení (pravděpodobně v jednom z obchodů bazaru) a dalšími podrobnostmi do dvou dnů se loučíme s představiteli distriktu i hordou dětí zvědavě pokukujících po vojácích a obrněných autech.
Hummvee se pomalu přesunují strmou stezkou na dno kaňonu, kde několik desítek mužů pracuje na projektu elektrárny. Místní inženýr vysvětluje, že menší říčku tekoucí kaňonem svedli do 2,2 km dlouhého kanálu vedoucího po úbočí. Z výšky 33 metrů ji nechávají spadat na dvě turbíny o výkonu 220 kW, které by měly být schopné produkovat proud jak při suchu, tak v době záplav. To umožňuje rozličná velikost turbín, které mému laickému oku stejně připadají malé. Inženýr Muhammad, se kterým se již v tu chvíli domlouvám rusky, je ale zjevně na stavbu hrdý. Velitel amerického praporu ze základny Shank podplukovník Baker dodává: „Elektrárna bezesporu pozdvihne životní úroveň místních obyvatel. Podle dosavadních výpočtů by po spuštění měla elektrifikovat asi 500 domácností.“
Při pohledu na těžkou práci vesničanů a drsnou krajinu okolo mě napadá, jak málo toho stále víme o této zemi s bohatou kulturní tradicí a komplikovanou historií. Později na každodenní večerní poradě týmu probíráme události dne a uvědomujeme si, jak zavazující bude úkol českého PRT v Afghánistánu, aby opravdu konstruktivně přispěl k obnově této země.
Autor: Sabina Středová, provincie Lógar v Afghánistánu
