14

JUDr. Miroslav Tůma

Bezpečnostní výzvy 21. století a potřeba výchovy a vzdělávání v oblastech nešíření zbraní hromadného ničení, kontroly zbrojení a odzbrojení

"Nikdy nebyla větší potřeba výchovy v oblastech odzbrojení a nešíření, zvláště pokud se jedná o nešíření zbraní hromadného ničení, ale rovněž ručních a lehkých zbraní a mezinárodní terorismus. Měnící se bezpečnostní koncepce a hrozby od konce studené války vyžadují nové myšlení. Toto nové myšlení však můžeme očekávat od toho, kdo se v dané oblasti vzdělává a procvičuje již dnes. Všeobecným cílem výchovy v oblastech odzbrojení a nešíření je poskytnout znalosti a dovednosti jednotlivcům k tomu, aby jako občané různých států a současně obyvatelé této planety přispěli svým dílem k dosažení konkrétních opatření v oblastech odzbrojení a nešíření a ke konečnému cíli všeobecného a úplného odzbrojení za účinné mezinárodní kontroly." (Úryvek ze shrnutí zprávy generálního tajemníka OSN "Studie OSN o vzdělávání v oblasti odzbrojení a nešíření" ze dne 30. srpna 2002 [1]).

Zpráva generálního tajemníka OSN

Dne 9. října 2002 předložil předseda skupiny vládních expertů a náměstek mexického ministra zahraničních věcí Miguel Marín Bosch v plénu 1. výboru (Výbor pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost) 57. VS OSN "Studii OSN o vzdělávání v oblasti odzbrojení a nešíření" (A United Nations Study on Disarmament and Non-Proliferation Education). Jejímu vzniku předcházela jednomyslně schválená rezoluce pléna 55. VS OSN (55/33 E) ze dne 20. 11. 2000. Podle požadavků rezoluce měl generální tajemník OSN (GT OSN) připravit, za pomoci skupiny vládních expertů, studii o současném stavu výchovy a vzdělávání z oblastí odzbrojení a nešíření, zejména zbraní hromadného ničení a jejich nosičů (dále jen nešíření, non-proliferation), a to na stupni základního, středního, vysokoškolského a postgraduálního studia ve všech světových regionech. Touto rezolucí, která souvisí se zvýšeným úsilím mezinárodního společenství eliminovat negativní dopady kultury násilí, byl GT OSN dále požádán, aby studie doporučila cesty k podpoře tohoto vzdělávání, zvláště pak lektorů, poslanců, pracovníků městských správ, důstojníků a státních úředníků. Studie k této problematice měla být předložena na podzimním zasedání 57. VS OSN v r. 2002, což se také stalo.
Studie vychází z dosavadního úsilí v odzbrojovacím vzdělávání, které považuje za nedílnou součást výchovy k míru. Zabývá se současně některými novými prvky jako je rostoucí význam nešíření zbraní hromadného ničení, jejich nosičů a ručních a lehkých zbraní, stejně tak jako vyhlídkami uplatňování rovnoprávnosti pohlaví v odzbrojovacích otázkách. Hlavním přínosem studie jsou 34 konkrétní doporučení pro členské státy, regionální organizace, OSN a jiné mezinárodní organizace, municipální a náboženské vedoucí představitele. Studie také usiluje o vytvoření úzké spolupráce mezi odborníky, občanskou společností, výchovnými pracovníky a akademickými ústavy, a to hlavně na úrovni druhých a třetích vzdělávacích stupňů. Skupina vládních expertů byla vytvořena v r. 2001 na základě žádosti poradního sboru k odzbrojovacím otázkám (Advisory Board on Disarmament Matters) [2]. Zmíněný sbor ve zdůvodnění podtrhl naléhavost boje s neodůvodněným sebeuspokojením v dané oblasti a podpořil koordinované mezinárodní úsilí v odzbrojení a nešíření, zejména na úseku jaderných zbraní a dalších zbraní hromadného ničení a jejich nosičů. Skupinu vládních expertů tvořilo deset odborníků z deseti zemí zastupujících různé regiony a vzdělávací systémy z celého světa (Egypt, Indie, Japonsko, Maďarsko, Mexiko, Nový Zéland, Peru, Polsko, Senegal a Švédsko). S těmito odborníky úzce spolupracovaly úřadovny a agencie zabývající se vzděláváním v oblasti odzbrojení a nešíření v rámci OSN jako např. odbor veřejných informací (DPI - Department of Public Information), odbor pro odzbrojovací otázky (DDA - Department for Disarmament Affairs), Výzkumný institut OSN pro problematiku odzbrojení (UNIDIR - United Nations Institute for Disarmament Affairs) a Dětský fond OSN (UNICEF - United Nations Children Fund). Při zpracování studie existovala těsná spolupráce rovněž s těmi agenciemi, které se odzbrojovací problematikou zabývají po praktické stránce. Patří mezi ně především Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA - International Atomic Energy Agency), Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW - Organization for the Prohibition of Chemical Weapons) a přípravná komise Organizace smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBTO Preparatory Commission for the Comprehensive Nuclear-Test Ban Treaty). Do činnosti skupiny byla zapojena také Univerzita OSN (UNU - United Nations University) a při OSN přidružená Univerzita pro mír (UNPEACE - UN-Associated University for Peace).
Úvodní část studie obsahuje předmluvu GT OSN, předávací dopis předsedy skupiny expertů adresovaný GT OSN, zprávu týkající se organizace činnosti skupiny a seznam zkratek. Následuje osm kapitol: I. Úvod; II. Definice současného vzdělávání a výcviku v oblastech odzbrojení a nešíření (z hlediska jeho účelu, cílů a zaměření); III. Zhodnocení existujících zkušeností ze vzdělávání a výcviku v uvedených oblastech z hlediska minulého a současného úsilí a práce skupiny expertů; IV. Vzdělávání a výcvik ve výchově v oblastech odzbrojení a nešíření na všech úrovních (vzdělávacích stupňů); V. Cesty k využívání nejnovějších pedagogických metod, zvláště revoluce v informatice a komunikačních technologiích; VI. Cesty k uplatňování vzdělávání a výcviku v oblastech odzbrojení a nešíření v post-konfliktních situacích jako příspěvek k upevňování mírového vývoje; VII. Koordinace mezi OSN a jinými mezinárodními organizacemi se zvláštní kompetencí k problematice odzbrojení a nešíření nebo vzdělání; VIII. Podpora vzdělávání a výcviku v oblastech odzbrojení a nešíření obsahující praktická doporučení.
Čtyři přílohy zahrnují: 1. Seznam představitelů OSN, vyučujících, vědců a zástupců nevládních organizací, kteří se podíleli na činnosti skupiny expertů, 2. Informace zaslané členskými státy, výchovnými a vzdělávacími ústavy a nevládními organizacemi, 3. Zdroje pro vzdělávání v oblastech odzbrojení a nešíření včetně webového spojení, 4. Přehled vzdělávací a výcvikové činnosti organizací působících v systému OSN v oblastech odzbrojení a nešíření, vč. jejich webového spojení [3].

Z historie aktivit OSN na podporu výchovy v odzbrojovací oblasti

Úsilí mezinárodního společenství o prosazení kultury nenásilí a míru prostřednictvím výchovy a vzdělávání trvá v rámci OSN již řadu let. První větší mezinárodní akcí v tomto směru bylo konání 10. zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN v r. 1978, které bylo zaměřeno na odzbrojovací problematiku. Jeho účastníci poprvé deklarovali naléhavost výchovy v této oblasti. Závěrečný dokument zdůraznil význam dvou aspektů vzdělávání pro formování budoucnosti odzbrojení a sice výuky a výzkumu. Apeloval současně na vlády, nevládní a mezinárodní instituce, zejména na Organizaci OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO - United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization), aby "přijaly kroky k vytvoření vzdělávacích programů v oblastech odzbrojení a mírových studií na všech úrovních" [4]. Valné shromáždění na tomto zasedání zřídilo program postgraduálního studia v odzbrojovací oblasti (United Nations Disarmament Fellowship Programme), který umožnil vyškolit více než 550 úředníků, zejména z ministerstev zahraničních věcí, z přibližně 150 států, v základních otázkách mnohostranného odzbrojování a kontroly zbrojení.
Další mezinárodní událostí byl Světový kongres k výchově v odzbrojovací oblasti, svolaný Organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) v r. 1980, který přijal závěrečný dokument s řadou doporučení na podporu výzkumu i výchovy v této problematice. I když v jejich realizaci nebylo dosaženo významného pokroku lze podle zmíněné "Studie OSN o vzdělávání v oblasti odzbrojení a nešíření" z r. 2002 konstatovat, že mnohá z těchto doporučení jsou aplikovatelná, po jejich přizpůsobení současným a měnícím se okolnostem, i v dnešní době. Dne 7. června 1982 byla na základě rozhodnutí druhého zvláštního zasedání Valného shromáždění k odzbrojení zahájena Světová odzbrojovací kampaň OSN (United Nations World Disarmament Campaign). Jejím cílem bylo informovat, vzdělávat a získat tak pochopení veřejnosti a podporu pro cíle OSN na poli omezování zbrojení a odzbrojení. Předpokládala spolupráci OSN s jejími členskými státy a nevládními organizacemi jako hlavními aktéry k dosažení těchto cílů. Byla rozdělena na pět hlavních oblastí: příprava a rozšiřování materiálů; konference, semináře a procvičování; zvláštní akce jako např. Odzbrojovací týden; programy pro veřejnost; služby "polních" úřadoven OSN. Tato kampaň byla v r. 1992 přeměněna na odzbrojovací informační program OSN (United Nations Disarmament Information Programme) se zachováním stejných cílů avšak při snížených finančních nákladech.
Na sklonku minulého století vyhlásilo OSN v r. 1999 Mezinárodní rok kultury míru, který byl v r. 2000 rozšířen na Mezinárodní desetiletí kultury míru a nenásilí pro děti na celém světě (International Decade for the Culture of Peace and Non-Violence for the Children of the World). Hlavním nástrojem pro pěstování kultury míru je podpora výchovnému plánu obsahujícímu mírové řešení konfliktu, dialog, vytváření konsenzu a aktivity prosazující nenásilí. Rok 2001 vyhlásilo Valné shromáždění Rokem OSN pro dialog mezi civilizacemi (United Nations Year of Dialogue among Civilizations). Tato akce směřuje k povzbuzování vlád, systému OSN a dalších relevantních mezinárodních a nevládních organizací, aby realizovaly kulturní, výchovné a sociální programy na podporu uvedené koncepce [5].

Současné požadavky na výchovu v oblastech odzbrojení a nešíření

Jak se ve výše uvedené studii uvádí naléhavá potřeba bojovat s neznalostí, sebeuspokojením a kulturou násilí, kterým se dá čelit především dlouhodobými výchovnými programy a procvičováním, vznikla po více než desetiletí od ukončení studené války a se začátkem 21. století. Jedná se zejména o programy se vztahem k odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, a to z hlediska snížení jejich počtů a úplné eliminace. Současně se zvýšila obava z globální hrozby nadměrného a destabilizujícího šíření konvenčních zbraní, zvláště ručních a lehkých. K tomu je rovněž nutné věnovat zvýšenou pozornost novým výzvám pro mezinárodní bezpečnost a odzbrojovací proces, mezi kterými vyvolává zvláštní obavu terorismus s možností použití zbraní hromadného ničení. V úvahu se musí brát i další výzvy jako např. organizovaný zločin, chudoba, porušování lidských práv a devastace životního prostředí [6].
Výchova a výcvik v oblastech odzbrojení a nešíření je dlouhodobý proces probíhající v rozmanitém prostředí, kterého se účastní rodina, školy, univerzity, sdělovací prostředky, obce, nevládní organizace, vlády, parlamenty a mezinárodní organizace. Jedná se o soubor teoretických a praktických znalostí, který umožňuje jednotlivcům vybrat si pro sebe hodnoty, které odmítají násilí, řeší konflikty mírovým způsobem a podporují kulturu míru. Uvedená výchova nabízí nástroje k zvýšení národní a mezinárodní bezpečnosti na nižších zbrojních úrovních a posiluje vzájemné spojení mezi mírem, všeobecnou bezpečností a trvale udržitelným rozvojem v rámci vzájemně stále závislejšího světa.
Mezi cíle výchovy a výcviku ve zmíněných oblastech patří mj. naučit jak přemýšlet a to spíše než co si myslet o odzbrojovacích otázkách. Dále rozvíjet dovednosti v oblasti kritického myšlení v informovaném společenství a prohlubovat znalost množství činitelů působících na místních, národních, regionálních a globálních úrovních, které buď podporují nebo naopak podkopávají mír. Cíle dále zahrnují povzbuzování postojů a aktivit, které podporují mír, poskytování relevantních informací a vytváření odpovídajícího postoje k současným a budoucím bezpečnostním výzvám prostřednictvím rozvíjení a široké dostupnosti zlepšených metod a výzkumných technik. Dalším cílem je překlenování politických, regionálních a technologických rozdílů stmelováním myšlenek, koncepcí, lidí, skupin a institucí na podporu sladěného mezinárodního úsilí k dosažení odzbrojení, nešíření a současně mírového a nenásilného světa. Na všech úrovních navrhovat hodnoty míru, tolerance, nenásilí, dialog a konzultace jako základny pro interakci mezi národy, zeměmi a civilizacemi.
Jak uvedl GT OSN ve své předmluvě ke zmíněné studii byly v 80. a 90. letech minulého století hojně rozšířeny různé mírové studie a programy řešení konfliktů a současná studie je doplňuje. Je důležité porozumět a chápat skutečnost, že nadměrná výroba, obchod, nákupy a skladování zbraní mohou podnítit válku a učinit ji smrtonosnější a nebezpečnější a že tyto otázky mají negativní dopady na zdraví, ničení životního prostředí či brzdí rozvoj. Již zmíněný světový kongres UNESCO z r. 1980 o výchově v odzbrojovacích otázkách kladl zejména důraz na problematiku obchodu s konvenčními zbraněmi, především ručními a lehkými zbraněmi a na otázku protipěchotních min. Avšak od té doby se zaměření této výchovy podstatným způsobem změnilo. I když je nadále nutné věnovat výchově v problematice zmíněných druhů konvenčních zbraní příslušnou pozornost, v současné době se přesouvá zaměření výchovného působení zejména na zvýšenou hrozbu mezinárodního terorismu a možnost použití zbraní hromadného ničení k teroristickým účelům. Obecně se ukazuje nutnost, aby výchova v oblastech odzbrojení a nešíření se stala integrální a přirozenou součástí výchovy příštích generací.
Je třeba počítat s tím, že kultura v oblastech odzbrojení a nešíření na globální úrovni se nemůže prosazovat snadno nebo rychle. Vyžaduje to trvalé úsilí k vytvoření komunit specialistů v oblastech odzbrojení a nešíření a občanů znepokojených současným vývojem v odzbrojovací a celkové bezpečnostní sféře. Základními prvky v tomto dlouhodobém úsilí jsou členské státy, mezinárodní organizace, akademické společenství a nevládní organizace. Úspěch bude záviset na partnerství zahrnujícím každou z uvedených komunit a poskytnutí přiměřených finančních zdrojů. Oba výchovné procesy tj. v odzbrojení a nešíření se vzájemně posilují, a proto výchova a výcvik v obou oblastech by měly odrážet tento vzájemný vztah.
Výchova v oblasti odzbrojení je z širšího pohledu zaměřena na potřebu snížit počty zbraní z hlediska jejich úplné eliminace a jako prostředků snižujících pravděpodobnost vzniku i in-tenzitu ozbrojeného konfliktu. Výchova v tomto směru se zaměřuje na samotné odzbrojení, dále na kroky k jeho dosažení a na pozitivní důsledky, které má odzbrojování pro sociálněekonomický rozvoj. Tento přístup se může zabývat řešením konfliktu nebo příčinami války a vztahem mezi technologií a vedením války.
Výchova v oblasti nešíření je významnou součástí odzbrojovací výchovy. Zatímco dlouhodobým cílem výchovy v oblasti odzbrojení je snížení a eliminace všech druhů zbraní a válečného materiálu, výchova v oblasti nešíření je orientována na zabránění dalšího šíření všech zbraní, zvláště zbraní hromadného ničení a jejich nosičů. To napomáhá dosáhnout odzbrojovacích cílů na základě trvalého úsilí a globálního přístupu.
Oba druhy výchovy přispívají k výchově v řešení konfliktů a vzájemně posilují komunikaci, porozumění mezi různými civilizačními kulturami, toleranci k odlišnostem, nenásilí, ekonomickou spravedlnost a rovnoprávnost pohlaví, zachování životního prostředí, demilitarizaci, rozvoj, lidská práva a mezinárodní humanitární právo.

Objekty výchovy a nezbytnost diferenciace výchovného působení

Odlišné skupiny, které jsou objektem výchovy, vyžadují logicky rozmanitý přístup spočívající jak v rozsahu předávaných znalostí a zkušeností tak i použitých výchovných metodách. Zaměření výchovy se bude nezbytně lišit v zemích s dlouhodobým stabilním demokratickým vývojem ve srovnání se státy, ve kterých např. ještě v nedávné době probíhal ozbrojený konflikt; jiný bude rozsah a orientace výchovného působení např. na děti v uprchlických táborech a jiný na příslušníky pohraniční stráže či celní pracovníky.

Mezi skupiny, které by měly být objektem výchovné činnosti, patří:

děti a mládež, žáci základních a středních škol a vysokoškolští studenti, vychovatelé a cvičitelé,
výzkumní pracovníci, vědci, inženýři a lékaři,
dárci (donors), tj. jednotlivci a organizace,
národní náboženští představitelé,
zástupci obecních a městských úřadů,
členové parlamentů a vládní úředníci,
odbory a obchodní komunita,
profesionální pracovníci složek prosazujících zákon jako např. vojáci, licenční a celní úředníci, příslušníci zpravodajských služeb.

Post-konfliktní situace vyvolává potřebu specifické výchovy různých skupin např. příslušníků vojenských a dalších bezpečnostních sil a vedoucích představitelů národních a obecních orgánů, a to zejména z důvodu zabezpečení úspěšné realizace mírových dohod, zvláště jejich ustanovení týkajících se odzbrojení, demobilizace a začlenění bývalých bojovníků do mírového života. Demobilizační a reintegrační programy se v některých případech musí speciálně zaměřit na problematiku "dětských vojáků" a rovněž na potřeby těch komunit, které budou absorbovat bývalé bojovníky z řad dospělých či dětí. Z výchovných programů mají důležitost mj. ty, které jsou orientovány na pochopení nebezpečí vyplývajícího z rozmístěných protipěchotních min. Významnou vzdělávací skupinu představují ženy, které hrají důležitou úlohu v úsilí o vytváření příznivých podmínek pro ukončení ozbrojeného konfliktu v aktivitách jako např. monitorování míru, napomáhání při překonávání traumat u obětí i pachatelů násilí, ve sběru a ničení zbraní a obnovování společenských struktur. V situacích, kdy v průběhu konfliktu došlo k rozsáhlému ničení infrastruktury státu a jeho sociální sítě, jsou pro veřejnou informovanost a výchovu nepostradatelnými nástroji sdělovací prostředky zvláště rozhlas.

Požadavky na nový formální a neformální studijní plán

Podle studie by nový formální a neformální studijní plán tj. plán [7], vypracovaný v rámci studijních osnov školské soustavy i mimo tuto soustavu např. nevládními organizacemi, zejména měl:

obsahovat pomoc při rozvíjení kritických dovedností a kritického myšlení o problematice nešíření a odzbrojení,
brát v úvahu skutečnost, že výchova v oblastech odzbrojení a nešíření je integrální a základní součástí výchovy k míru na podporu zásad mezinárodního práva založeného na Chartě OSN, Všeobecné deklaraci lidských práv, Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluvě o právech dítěte, mnohostranných odzbrojovacích smlouvách a dohodách z oblastí odzbrojení a nešíření a na mezinárodních úmluvách o terorismu,
pokrývat všechny úrovně vzdělávacího systému a být přizpůsobený potřebám různých sociálně-ekonomických skupin,
využívat přístup založený na hlediscích různých vědních oborů,
vyzdvihovat lidské dimenze konfliktu, včetně individuálních zkušeností,
poskytovat fórum pro dialog o snížení rozsahu konfliktu, které je důležité pro dosažení cílů v oblastech odzbrojení a nešíření.

Praktická doporučení pro výchovu a výcvik

Praktická doporučení v závěrečné části studie [8] jsou rozdělena do několika bloků. První blok zahrnuje možné cesty na podporu opatření na všech úrovních formálního a neformálního vzdělávání, druhý je zaměřen na způsoby využívání moderních pedagogických metod založených na novinkách v informatice a komunikačních technologiích, třetí popisuje způsoby zavedení výchovy v odzbrojení a nešíření do postkonfliktních situací jako příspěvek k posílení míru, čtvrtý nabízí možnosti, kterými systém OSN a jiné mezinárodní organizace mohou harmonizovat a koordinovat své úsilí v uvedené výchově, pátý se orientuje na další následné kroky a samotnou realizaci. Doporučení jsou adresována zejména členským státům, OSN a některým jejím orgánům a vzdělávacím institucím, dalším mezinárodním organizacím, nevládním organizacím, vedoucím představitelům městských správ, náboženským činitelům a náboženským institucím.

Pro členské státy OSN jsou určena zejména následující doporučení:

přikládat důležitost výchově v oblastech odzbrojení a nešíření a výcviku v rámci výchovných programů a politických aktivit, které jsou v souladu s národní legislativou a praktickými zkušenostmi,
využívat již existující poradní orgány s příslušnou odpovědností za poradenské služby v otázkách výchovy a výcviku v oblastech odzbrojení a nešíření, nebo takové orgány podle možnosti vytvořit,
sdílet zkušenosti dalších členských států, mezinárodních organizací, občanské společnosti a odboru OSN pro odzbrojovací otázky,
do svých delegací pro jednání OSN o odzbrojovací problematice zahrnovat poslance a/nebo nevládní představitele ve funkci poradců,
ve spolupráci s OSN a relevantními mezinárodními organizacemi sponzorovat výcvik, stipendia a programy seznamující s danou problematikou na co nejširší geografické základně pro výzkumné pracovníky, inženýry, vědce a akademické pracovníky v oblastech zvláštního významu a neomezujících se pouze na smlouvy a dohody o zbraních hromadného ničení a jejich nosičích (zvláštní pozornost by měla být věnována výcviku pracovníků působících v licenčním procesu a v oblasti prosazování zákona - celní úředníci - za účelem plnění mezinárodních závazků vyplývajících pro členské státy na poli odzbrojení a nešíření),
finančně podporovat výzkumné ústavy zaměřující se na odzbrojení a nešíření a nabízet stipendia pro univerzitní studenty vyšších ročníků k provádění výzkumu v uvedených oblastech, včetně návrhu na využití optimálních pedagogických metod,
společně s OSN, relevantními mezinárodními organizacemi, nevládními organizacemi a výzkumnými ústavy vyvíjet a zkvalitňovat programy, pořádat semináře, poskytovat stipendia a příslušné materiály s tématy z oblasti odzbrojení a nešíření pro novináře a další pracovníky sdělovacích prostředků k zvýšení jejich znalosti o těchto otázkách,
zabezpečit, aby v učebních osnovách vysokých vojenských škol byly zahrnuty prvky z oblastí odzbrojení a nešíření,
určit kontaktního odpovědného pracovníka pro otázky výchovy a výcviku v oblastech odzbrojení a nešíření, informovat odbor OSN pro odzbrojovací otázky o přijímaných krocích k realizaci těchto doporučení a zahrnout toto sdělení rovněž do informace 1. výboru VS OSN o realizaci doporučení uvedených ve výše uvedené studii [9].

Pro pracovníky městských správ pracujících s občanskými skupinami se doporučuje vyhlašování "mírových měst", jako součást akce "UNESCO Cities for Peace Network" prostřednictvím např. zřizování mírových muzeí, mírových parků, vytváření webových stránek a produkcí letáčků o různých mírových aktivitách. Církevní pracovníci a instituce by měli připravovat výchovné materiály podporující kulturu míru a odzbrojení.

Česká republika a daná problematika

Na závěr si lze položit otázku, jak dalece je problematika výchovy k nenásilí prostřednictvím vzdělávání v oblastech odzbrojení a nešíření aktuální a potřebná pro Českou republiku. Pokud bychom se zabývali výhradně otázkou výchovy k nenásilí a vzájemné snášenlivosti, naprostá většina občanů by zřejmě tuto výchovu označila za velice prospěšnou, mnozí by tuto potřebu možná charakterizovali dokonce jako naléhavou nutnost. Nelze se tomu divit, jestliže se téměř denně dozvídáme ze sdělovacích prostředků o násilí v rodinách a jejich následných rozpadech, což mj. zatěžuje rozpočty obcí, měst i státu miliardovými náklady (zahrnují např. náklady na léčení a soudní pře, úhradu ušlého zisku, pobyt dětí v diagnostických zařízeních aj.) [10], snižujícím se věku mladistvých delikventů, jejich rostoucí necitelnosti, surovosti, vandalských sklonech a pokračujícím nepříznivém trendu vývoje kriminality obecně. Stálevíce jsme svědky toho, že řešení různých a dá se říci banálních sporů mezi dospělými osobami se často odehrává s pomocí střelných zbraní či různých sečných a bodných nástrojů. Popis a rozbor příčin těchto jevů by asi vydal na samostatnou velmi obsáhlou studii zpracovanou z různých hledisek a pohledů zejména psychologických, sociologických a jiných. Nicméně rodina, ale i sdělovací prostředky, zejména televize a film, z institucionálního hlediska především ministerstva školství a kultury, mají na tomto nepříznivém stavu zřejmě nezanedbatelný podíl. Nejde o nic jiného než o výchovu k slušnému, nenásilnickému a tolerantnímu způsobu života. Je jistě bez jakékoliv diskuze, že ruku v ruce s příslušnou výchovou musí probíhat i důsledné vymáhání stávajících legislativních a jiných opatření a jejich neustálé zdokonalování.
Pochopit nutnost výchovy k nenásilí a prosazování kultury míru z hlediska vzdělávání v oblastech odzbrojení a nešíření, zejména zbraní hromadného ničení a jejich nosičů tj. přistupovat k těmto otázkám z celosvětového pohledu, má již komplikovanější charakter a mnozí občané si mohou říci, že se jich tento problém přímo nedotýká. Opak je však pravdou. Stačí dát do souvislosti výdaje na zbrojení obecně, jako jednu z výdajových položek státního rozpočtu a nezbytnost mít dostatek prostředků na plnění sociálních a dalších důležitých úloh státu, a to za ekonomické situace státu charakterizované sice na jedné straně relativně nízkou inflací a průměrnou nezaměstnaností, avšak současně poměrně vysokým státním deficitem. Další vazba existuje ve vztahu mezi odzbrojováním a nešířením. Vzájemná závislost těchto dvou oblastí, která se v komunitě odzbrojovacích expertů často označuje jako "spojené nádoby", má přímý dopad na celosvětový boj proti terorismu (individuálnímu a skupinovému). Bližší pochopení všech těchto souvislostí, včetně nezbytnosti brát v úvahu dopady globalizace na sociální a ekonomický rozvoj světa, rozšiřující se nůžky mezi bohatými a chudými zeměmi, devastaci životního prostředí aj. by nám mělo umožnit nedívat se na řešení bezpečnostních výzev 21. století výlučně z hlediska černobílého vidění světa. Umožní nám rovněž lépe pochopit význam existence a nutnosti posilování mezinárodního práva, jehož významnou a nedílnou součástí je stávající soustava mnohonárodních smluv z oblastí kontroly zbrojení, odzbrojení a nešíření. Základní a rozhodující úlohu v tomto úsilí má jediná organizace globálního charakteru, kterou je OSN, a to i přes veškeré své nedostatky a oprávněnou kritiku její činnosti. Na obhajobu OSN je třeba říci, že činnost jakékoliv organizace je vždy málo efektivní v případě neexistence dostatečné politické vůle jejich členských států, zejména hlavních aktérů světové politiky, k plnění přijatých dokumentů a z nich vyplývajících závazků. V této souvislosti lze konstatovat, že žádná sebevznešenější a precizní rétorika nikdy nenahradí přednosti přijímání konkrétních a praktických opatření.
Podle přílohy č. 2 výše zmíněné studie mezi evropskými zeměmi a jejich různými vládními a jinými národními akademickými a výchovnými institucemi, které reagovaly na výzvu GT OSN o sdělení informace o současném stavu výchovy v oblastech nešíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, kontroly zbrojení a odzbrojení, byly např. Polsko, Německo, Švédsko, Švýcarsko, Francie, Finsko, Ukrajina, Rakousko, Irsko, Izrael, Itálie, Španělsko a Velká Británie. Z mimoevropských zemí byly nejvíce zastoupeny výchovné instituce z USA, dále Kanady, Japonska, Indie, Brazílie aj. Lze jen litovat, že mezi těmito odesilateli nebyla zastoupena Česká republika. Určitá "inventura" stávající situace v České republice a její případný kritický rozbor by v této souvislosti mohly být užitečné a eventuálně i vést k přijetí účinných opatření k zlepšení v dané oblasti v celé sféře vzdělávací soustavy. Na Českou republiku, jako členský stát OSN, se vztahují výše uvedená doporučení adresovaná ve studii těmto zemím a kompetentní orgány by se jimi měly zabývat i když se jedná "pouze" o doporučení politického charakteru.
Ze zmíněných doporučení lze např. uvést začleňování poslanců a/nebo nevládních představitelů ve funkci poradců do národní delegace pro jednání OSN o odzbrojovací problematice, určení kontaktní osoby pro uvedenou výchovu a vzdělávání a zabezpečit zahrnutí prvků z oblastí odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů do učebních osnov vysokých vojenských škol.

Zdroje a poznámky:

[1] United Nations, General Assembly, A/57/124. Zvýraznění části pasáže učinil autor tohoto článku.
[2] Poradní sbor k odzbrojovacím otázkám (Advisory Board on Disarmament Matters) tvoří 22členná skupina prominentních zahraničních odborníků v oblasti mezinárodní bezpečnosti, odzbrojení a kontroly zbrojení, jmenovaných GT OSN. Jeho úkolem je poskytovat GT OSN rady k všeobecným a specifickým odzbrojovacím otázkám a k implementaci odzbrojovacího informačního programu OSN. Slouží rovněž jako Board of Trustees pro UNIDIR. Členy sboru je např. J. Dhanapala (náměstek GT OSN pro odzbrojovací otázky a ředitel odboru pro odzbrojovací otázky Sekretariátu OSN v New Yorku), P. Lewis (ředitelka UNIDIR), R. Ekéus (švédský velvyslanec v USA), P. Goosen (vrchní ředitel pro nešíření a odzbrojení na Ministerstvu zahraničních věcí Jihoafrické republiky), H. Bar-On (velvyslanec a starší poradce ve Vědeckém ústavu prezidenta Weizmanna v Izraeli), H. Müller (ředitel Mírového výzkumného ústavu ve Frankfurtu v Německu), W. C. Potter (ředitel Střediska pro neproliferační studie Ústavu mezinárodních studií v Monterey v USA) a další (http://www.unog.ch/unidir).
[3] United Nations, General Assembly, A/57/124. United Nations study on disarmament and non-proliferation education, Report of the Secretary-General, United Nations, General Assembly, A/57/124, s. 3.
[4] Tamtéž, s. 11.
[5] Tamtéž, s. 12.
[6] Tamtéž, s. 10.a
[7] Tamtéž, s.13.
[8] Tamtéž, s. 16-20.
[9] Tamtéž, s. 16-18.
[10] Jiří VAVROŇ. "Špatné vztahy v rodině stojí ekonomiku miliardy." Právo, 1. 11. 2002.

Je teď další na řadě, kdo bude tlačen ke změně chování, Írán nebo Sýrie?

Sýrie, Írán a další státy by si měly uvědomit, že snaha získat zbraně hromadného ničení ani podpora terorismu není v jejich zájmu. To neznamená, že jim vyhlásíme válku. Znamená to pouze, že pokud se v novém století válka proměňuje, teď, kdy se musíme zabývat těmito hrozbami, zejména po 11. září, si musejí uvědomit, že takové chování má své následky. Neznamená to však, že jediným následkem, který má americký prezident k dispozici, je nasadit armádu. Je mnoho způsobů, jak se můžeme s hrozbami, kterým čelíme, vypořádat.

Colin Powell, ministr zahraničních věcí USA
Je o jeden zločinecký stát méně
Lidové noviny 11. 4. 2003