Sborový generál Alois VICHEREK - Josef SLEZÁK
* 20. 6. 1892 Petřvald
† 15. 1. 1956Když se narodil, byl v pořadí šestým dítětem manželů Jany a Aloise Vicherkových. Ovšem nebyl posledním potomkem této havířské rodiny, která přivedla na svět celkem dvanáct dětí. Jakmile jejich prostřední syn ukončil školu, nastoupil v partě zedníků, aby rodičům pomohl. Brzy však přešel na šachtu a tehdy začal navštěvovat večerní pokračovací školu v Orlové jako zámečnický učeň. Poté studoval na státní mistrovské průmyslové škole v Brně a havířinou si přivydělával jen o prázdninách. V roce 1914 již byl konstruktérem v Orlovské strojírně v Porubě u Orlové.
Jeho další osudy poznamenala první světová válka, neboť v červnu 1915 byl již prezentován u zeměbraneckého pluku 31 v Unčově, odkud odešel na východní frontu. Za Brusilovy ofenzivy byl dne 21. července 1916 zajat. Jako zajatec získal zaměstnání konstruktéra školy "masterov ognistojkago strojtělstva" v Žitomíru. Zde se přihlásil do Československého vojska na Rusi. Na začátku srpna 1917 byl zařazen do 5. čs. střeleckého pluku T. G. Masaryka, v němž už sloužil jeho starší bratr Josef. Stal se velitelem čety a zúčastnil se bojů legií proti bolševikům na Sibiři i na Dálném východě. Jakmile ukončil důstojnickou školu ve Sjudance na Bajkalu požádal o přemístění k leteckému oddílu Čs. vojska na Rusi. "Zde jako výborný odborník zastával až do odjezdu do vlasti úřad technického důstojníka k úplné spokojenosti", uvádí se v jeho návrhu na povýšení do hodnosti nadporučíka. V této funkci mimo jiné zajišťoval přesun školy z Omska do Nikolsk Ussurijska u Vladivostoku a odtud pak začátkem ledna 1920 do vlasti.
V hodnosti kapitána byl přidělen jako technický pobočník velitele Vzduchoplaveckého učiliště v Chebu. V prosinci 1922 převzal nejen jmenovací dekret polního pilota, ale i dekret o povýšení do hodnosti štábního kapitána. Po dvou letech byl vyslán do Vysoké školy letecké v Paříži, jediné toho druhu v Evropě, kterou úspěšně ukončil v roce 1927 a obdržel diplom inženýra letectví a strojní mechaniky.
Jako sportovní letec získal v roce 1925 pět národních rekordů. Téhož roku se oženil se selskou dcerkou a nadšenou sokolkou Boženou Marešovou. V říjnu pak byl pilotem letadla i členem čestného doprovodu prezidenta T. G. Masaryka při jeho oficiální návštěvě ve Francii. Vicherka po příletu na letiště v Paříži dekoroval francouzský prezident čestnou legií.
Po návratu ze studií v Paříži byl major Vicherek ustanoven velitelem pokusné letky Vojenského leteckého ústavu a současně předsedou komise pro letové přejímání všech nově vyrobených letadel. Současně nezapomínal na vlastní leteckou činnost. Vytvořil několik národních rekordů a v roce 1928 také dva světové vzdálenostní rekordy na uzavřené i přímé trati. Pro přímý let si zvolil trasu přes baltské státy do Sovětského svazu. Rekord sice překonal, ale málem jej nepřežil. K letu došlo 5. října 1918 z letiště Kbely. Asi po patnácti hodinách za sněhové bouře selhalo osvětlení palubních přístrojů v jednosedadlové Avii BH-11B a pak se, patrně v důsledku zamrznutí karborátoru, zastavil motor. V naprosté tmě klesal klouzavým letem bez nejmenší představy o terénu k nouzovému přistání. To skončilo prudkým nárazem, zraněním obličeje a bezvědomím. Za úsvitu jej nalezli venkované. Pět dní rekonvalescence pobyl v nemocnici v blízkém Bědnodemjanovsku. Jeho výkon byl oficiálně změřen jako průlet dráhy 2011 kilometrů a uznán tehdy světovým rekordem vzdálenostním v přímé linii v kategorii malých sportovních jednosedadlových letadel.
Po návratu do vlasti působil u 6. leteckého pluku jako velitel perutě, později zastával funkci zástupce a nakonec i velitele pluku. Podplukovník Vicherek své bohaté letecké zkušenosti uplatnil v srpnu 1933, kdy řídil přípravu československých reprezentantů na letecký závod nad Malou dohodou a Polskem.
Tehdy také úspěšně ukončil kurz pro vyšší velitele, jehož velitel divizní generál Václav Kopel o podplukovníku Vicherkovi uvedl: "Vzácný, pevný, ryzí charakter, neobyčejně vytrvalý a houževnatý, vysoké intelektuální úrovně. Jeho vědomosti v letectvu (zejména v technických věcech) jsou perfektní. Vědomosti ve všeobecné taktice a ostatních zbraních na začátku kurzu byly nepostačující. Neúmornou, železnou pílí a bystrým postihem dosáhl však ku konci kurzu ve všech oborech dobrých výsledků. Operace armády i divize ovládá dobře a má zejména bystrý smysl pro práci letectva v rámci jmenovaných vyšších jednotek. Jeho rozhodování byla úplně samostatná a během kurzu stále jasnější a účelnější. V ovládání operací vyšších jednotek - zejména ve službách - je mu sice zapotřebí ještě další práce, ale jeho celkový vývoj v kurzu nasvědčuje tomu, že tuto zbývající práci v poměrně krátké době vykoná a tím se stane způsobilý ku zastávání čelných funkcí v letectvu." A tak na podzim l933 nastoupil Vicherek, mezitím povýšený na plukovníka, jako přednosta l. oddělení III. (leteckého) odboru ministerstva národní obrany. Funkci vykonával až do nacistické okupace a zdá se, že k plné spokojenosti svých nadřízených, neboť po čtyřech letech působení byl jmenován brigádním generálem.
Po 15. březnu 1939 se zapojil do odboje a mimo jiné se podílel na organizaci odchodu českých vojenských letců do zahraničí ... Když jemu samotnému hrozilo zatčení gestapem, byl vyzván k odchodu za hranice a tak l5. ledna 1940 opustil ani ne tříletou dcerku a manželku. Ta i přes své vysoké těhotenství pokračovala v ilegální činnosti, avšak v létě 1942 byla zatčena a již v říjnu zemřela v koncentračním táboře v Mauthausenu ...
Mezitím se generál Vicherek (začal tehdy používat krycí jméno Josef Slezák dle svého slezského původu), stal velitelem československého letectva ve Francii a později i ve Velké Británii. Podle vyjádření generála Sergeje Ingra "staral se svědomitě a houževnatě o letectvo, pro které se snažil dosáhnout co nejvíce v každém ohledu. Nesnadné poměry v cizím prostředí oddalovaly často rychlé a včasné řešení různých otázek, což nebylo mnohdy pochopeno nebo uznáno některými podřízenými. K tomu se přidružily rekriminace a různá obviňování pro jeho činnost v letectvu doma. To vše značně přispělo k vytvoření nedobrého poměru mezi generálem Slezákem a leteckým personálem, kterýžto poměr nedovedl generál Slezák pro některé své povahové vlastnosti dobře upraviti."
Ze záznamu generála Rudolfa Viesta vyplývá, že britské ministerstvo letectví informovalo Jana Masaryka takto: "Osobně proti generálu Slezákovi nemáme nic, ale jejich (Angličanů v Air Ministry) stanoviskem je, že kdyby generál Slezák byl dán na místo, kde by měl přímý styk a vliv na piloty, Air Ministry by nemohlo převzíti zodpovědnost."
To byly limitující důvody proto, aby generál Slezák začátkem roku 1941 "pro povahové vlastnosti, nesnadnou situaci v cizím prostředí a se zřetelem na zaujatost značné části letců proti němu" byl přidělen pro zvláštní úkoly u prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše. Do té doby se zdržoval v přísném soukromí a žádal, aby byl "jako prostý dobrovolec-pilot zařazen do bombardovací perutě". Dne 4. března 1941 generál Vicherek napsal: "Dělal jsem to proto, abych poznal, jak se se rozhoduje o podobných záležitostech bez popularity politické, bez pomoci politiků, bez pomoci představených a bez pomoci Britů, jen na podkladě otevřeného a přímého jednání a s povolanými činiteli. Během projednávání nabyl jsem nových bohatých zkušeností životních, kterých plně využiji v další činnosti pro osvobození naší domoviny, řídě se vždy a všude nekompromisně heslem našeho vůdce v prvním odboji Pravda vítězí. Dnes nejvyšší autoritou československého letectva je ustanoven inspektor československého letectva brigádní generál Janoušek, proto pokládám za svou povinnost jmenovaného plně podporovat v zájmu prosperity a dobrého jména československého letectva."
V roce 1943 generál Slezák smrtelně onemocněl. Jeho zdravotní stav při trombóze nohou a trupu až po hrudník byl označen za beznadějný. Avšak jeho železná vůle donutila organismus překonat krizi a tak po necelém půlroce vrátil do Kanceláře prezidenta republiky jako odborník pro průmyslové záležitosti. Později byl ještě pověřen funkcí předsedy Československého červeného kříže.
Když končil rok 1944, v Sovětském svazu se jednalo o rozšíření l. čs. leteckého stíhacího pluku v SSSR na l. čs. smíšenou leteckou divizi v SSSR, stal se generál Slezák jedním z kandidátů na funkci jejího velitele. Avšak vzhledem k nejrůznějším obtížím, včetně dopravy přišel na osvobozené území až v době, kdy se v Košicích začínalo vytvářet nové ministerstvo národní obrany. Tehdy byl jmenován velitelem letectva, povýšen na divizního generála a v říjnu 1948 pak na sborového generála.
"Během prosince a v první polovině ledna," uvedl ve své situační zprávě z 15. ledna 1949 velitel letectva generál Vicherek, "bylo zatčeno pro velezrádnou činnost v Praze 13, v Brně 10 důstojníků včetně velitele 3. letecké divize a jeho náčelníka štábu. Jde o příslušníky letectva z Velké Británie. Tito důstojníci byli zatčeni jednak pro plánování nezákonného odletu na západ, jednak pro vyloženou vojenskou špionáž a z části proto, že o této činnosti věděli, ale nic nehlásili. Tato státní nespolehlivost, projevená v tak značném rozsahu příslušníků letectva z Velké Británie - dosud bylo z armády vyloučeno 190, z toho 107 jich zběhlo za hranice - oproti dosud zatčeným 2 důstojníkům pro podezření z odletu a jednoho pro podezření z revoluce z řad domácích, dává důvod k novému posouzení služby zbytku těchto důstojníků v poměru důstojníků z povolání. Slouží jich ještě asi 148 a menší počet rotmistrů ..."
Slova jistě překvapující od člověka, který je ve vzpomínkách řady pamětníků charakterizován jako vlastenec, legionář, voják a letec, jehož zásluhy o osvobození Československé republiky a přínos československému letectvu nebyly dosud plně oceněny.
Generál Vicherek vždy tvrdošíjně lpěl na svém názoru bez ohledu na jiné. Snad proto v již citovaném hlášení, adresovaném mimo jiné přímo do rukou tehdejšího náměstka ministra obrany pro věci osobní brigádního generála Bedřicha Reicina, o svých podřízených uvedl, že "z dosud provedených výslechů jsou zjištěny tyto příčiny: a) zavilá nenávist vůči komunistické straně, SSSR a lidově demokratickému řádu republiky, b) prosáknutí ideou obnovení kapitalistického řádu u nás v těsné součinnosti s Velkou Británií a Spojenými státy ... Při stále se zostřujícím třídním boji lze očekávat další pokusy cizí zpravodajské služby o získání některých z těchto důstojníků ... Z uvedeného vyplývá, že pobyt zbytku důstojníků letců z Velké Británie v armádě se stává problémem, kterým jest se znovu zabývati. Jejich pozorování jest nutné ... V případě, že by se měla mezinárodní situace přiostřovati nutno míti na mysli neblahé následky při jejich přítomnosti u jednotek i ve štábech. Za dané situace, kdyby jejich poměr nebyl dořešen, nemohu pak zaručiti úplnou spolehlivost všech našich leteckých jednotek a jejich naprostou oddanost lidově demokratickému řádu republiky v boji po boku sovětského spojence. Prosím proto, aby tato záležitost byla podrobena úvaze. Hlásím, že veškerá naše budovatelská práce vyznívá naprázdno a její výsledek není v žádném poměru k vynaloženému úsilí a k nákladům, jestliže by bylo nutno pracovati za dosavadních podmínek ..."
Důsledek tohoto hlášení je dnes dostatečně známý. Reakce Reicina byla okamžitá, jak vyplývá z jeho poznámky na spise: "Dnem l. února 1949 odešlete na zvláštní dovolenou v trvání tří měsíců, poté na dovolenou s čekaným a posléze přeložte do výslužby nebo zálohy tyto důstojníky a rotmistry." Později se ale většina z nich důvěrně seznámila s komunistickými žaláři nebo nejrůznějšími tábory na Jáchymovsku a Příbramsku.
15. zasedání Nejvyšší rady obrany státu 1. června 1950 rozhodlo "odeslat ihned na dovolenou a penzionovat generála Vicherka", který potom 30. června podepsal protokol o předání materiálů velitele letectva a dnem 1. července 1950 byl přeložen do výslužby. Krátce poté se přesvědčil, jak se komunistický režim dokáže odměnit mouřenínům - snížení odpočivných platů o dvě třetiny s odůvodněním, že "sloužil buržoazní vládě", výpovědi z civilních zaměstnání na pokyn z "vyšších míst" a neustálý zápas o to, aby mohl uplatnit své zkušenosti a technickou kvalifikaci.
Československý farář profesor Karel Vodička nad jeho rakví přednesl tato slova z glyptotéky kodaňské: "Že jsem byl, není nic, bytí je chvilka, co vykonáme, to je věčné ..."
PhDr. Zdeněk Vališ