Armáda má nové výstrojní středisko v Karlíně. Mělo by se křičet vojenské „HURÁ“ protože to středisko je opravdu na úrovni. To hurá si pomyslně zakřičel i Pavel Štefka, nejvyšší to voják v uniformě. Jak by ne, vždyť právě náčelník Generálního štábu je ten, kdo jako první ve své nové funkci nabádal vojáky k ustrojovací kázni, až šel mráz po zádech. Na fotografii si můžete všimnout, jak kontroluje pravost a kvalitu kožešinového límce. Přítomní potvrdí, že nejen pohmatem, ale i usilovným hledáním všitého štítku. Při slavnostním otevření střediska se Pavel Štefka ještě zastavil u počítače s databází vojáků, kteří jsou oprávněni nakupovat „za body“. „Zkuste, jestli mě tam máte… Tolik že je v armádě Štefků?“ zůstal překvapen generál. Vzpomněl jsem si na příhody z dob před dělením naší federace. V redakci A reportu jsme měli prima kluka. Vladimír Mečiar se jmenoval. Přes telefon měl mnohde otevřené dveře. Pamatuji si na zděšený výraz dozorčího v Přáslavicích poté, co se Vlado představil.“ Vy jste…?“,vyrazil ze sebe pobledlý praporčík. „ Hej som,“ zněla bezelstná odpověď nijak nepříbuzného kolegy. Docela komická je představa podávaného hlášení náčelníkovi Generálního štábu jmenovcem poručíkem Štefkou. Zkuste si rychle za sebou přeříkat: “Panegeneráleporučíkštefkaběhemméslužbyseniczvláštníhonestalo…“ Dále však vážně. Ruzyňské letiště je střeženo příslušníky AČR a sledovacím zařízením Sněžka. Ještě jsem se vrátil s foťákem k nebohéhu strážákovi s dalekohledem, kterého vidíte na třetí fotografii. To abyste viděli, jak se kolegové z deníků dokáží popást na nebohém vojákovi. Myslím, že je to více traumatizující, než celá tvrdá služba ve větru a mrazu. Nevím, co zpozorovali vojáci při hlídání letících cílů, ale já jsem na vlastní objektiv viděl minulé úterý přistát na Václavském náměstí v Praze šedesátikilovou světlušku. Tedy nejlepšího sportovce loňského roku Aleše Valentu.

Jiří HOKůV

| archiv |